Roger Federer
Roger Federer (výslovnost: [ˈrɒdʒər ˈfɛdərər] IPA; * 8. srpna 1981 Basilej) je švýcarský profesionální tenista, kterého řada komentátorů, odborníků a tenistů považuje za nejlepšího hráče historie tenisu.[pozn. 2] Představuje olympijského vítěze v mužské čtyřhře z Pekingských her 2008 a stříbrného olympijského medailistu v mužské dvouhře z Londýnských her 2012. Mezi profesionály vstoupil v červenci 1998 a členem elitní světové desítky žebříčku ATP je nepřetržitě od října 2002.
Na okruhu ATP Tour vyhrál osmdesát sedm turnajů ve dvouhře a šestačtyřicetkrát odešel jako poražený finalista. Ve čtyřhře si připsal osm trofejí a zaznamenal šest finálových proher. S počtem sedmnácti singlových titulů na Grand Slamu je nejúspěšnějším mužským tenistou vůbec. V otevřené éře spoludrží rekordní počet trofejí na dvou grandslamech – sedmi ve Wimbledonu a pěti na US Open. Pařížským titulem z French Open 2009 zkompletoval jako šestý hráč historie kariérní Grand Slam. Patří mu řada rekordů, včetně 27 finálových účastí z turnajů „velké čtyřky“, kde se jako jediný probojoval nejméně pětkrát do finále každého z nich. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 se objevil v osmnácti z devatenácti finále. Zůstává jediným, jenž si bez přerušení zahrál ve dvaceti třech semifinále[28] a třiceti šesti čtvrtfinále. Na US Open 2015 prodloužil rekordní sérii 64. grandslamem bez abscence, a také rekordní zápis 46. čtvrtfinálem a 38. semifinálem na turnajích „velké čtyřky“. Na majorech docílil i nejvyššího počtu 297 vítězných zápasů a jako první zvítězil ve více než 65 utkáních na každém z nich. Stal se vůbec prvním švýcarským mužem, který získal trofej v jakékoli grandslamové soutěži.
Na Turnaji mistrů vyhrál rekordních šest titulů ve dvouhře a nejvyšší počet 48 utkání.[29] V rámci série ATP Masters 1000 si zahrál finále všech devíti aktuálně pořádaných událostí a osamocen zůstává s osmnácti tituly na tvrdém povrchu. Dosáhl také nejvyššího počtu patnácti trofejí ATP z událostí hraných na trávě a padesáti devíti na tvrdém povrchu.
Na žebříčku ATP byl pro dvouhru nejvýše klasifikován v únoru 2004 na 1. místě a pro čtyřhru pak v červnu 2003 na 24. místě. Na čele singlového žebříčku strávil historicky nejdelší období 302 týdnů,[30][31] z toho mezi lety 2004–2008 opět rekordních 237 týdnů bez přerušení.[32][33] Osm sezón v řadě (2003–2010) skončil do 2. místa světové klasifikace a deset sezón za sebou (2003–2012) nezakončil hůře než na 3. příčce.[34]
Jako první tenista překročil na odměnách hranici 50[6], a v květnu 2015, také 90 miliónů dolarů, dále pak zůstává na čele historických statistik. Na zahajovacích ceremoniálech Athénské olympiády 2004 a Pekingské olympiády 2008 byl vlajkonošem švýcarské výpravy.
Trénuje ho kapitán švýcarského daviscupového týmu Severin Lüthi, s nímž spolupracuje od léta 2007.[35][pozn. 3] V říjnu 2013 tak nahradil Američana Paula Annacona, jenž byl hlavním koučem od léta 2010. Od počátku sezóny 2014 se druhým trenérem stala bývalá švédská světová jednička Stefan Edberg. V roli fyzioterapeuta působí od října 2009 Stephane Vivie a kondiční přípravu vede Pierre Paganini.[10]
V dubnu 2009 se po téměř devítiletém vztahu oženil s bývalou švýcarskou tenistkou slovenského původu Miroslavou Vavrinecovou (* 1978). Do manželství se 23. července 2009 narodily dcery, dvojčata Myla Rose a Charlene Riva Federerovy. Druhá dvojčata, synové Leo a Lenny, přišla na svět 6. května 2014. Věnuje se také filantropii a charitě. Založil nadaci na pomoc znevýhodněných lidí a za účelem propagace sportu. UNICEF jej roku 2006 jmenoval velvyslancem dobré vůle.
Jako reprezentant země helvetského kříže dovedl tým k vítězství v Davisově poháru 2014 a spolu s Martinou Hingisovou vyhrál Hopmanův pohár 2001.
Během své kariéry obdržel řadu ocenění. Pětkrát se stal mistrem světa ITF ve dvouhře mužů a ATP Tour jej pětkrát vyhlásila nejlepším tenistou, stejně jako hráčem prvního desetiletí třetího milenia. Pětkrát také převzal cenu pro nejlepšího sportovce Evropy.[36] Jako první vyhrál čtyřikrát sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Kvalitní výkony mu opakovaně zajistily trofej pro nejlepšího švýcarského sportovce a v roce 2003 byl zvolen Švýcarem roku.